Japonsko… země, která je od nás daleko nejen kilometry, ale i technologií, kulturou a mentalitou.
Všude se říká, že jsou o "pár desetiletí napřed".
A já jsem to chtěl na vlastní oči zjistit.

Jenže cesta do Japonska není jako jet k babičce do vedlejší vesnice.
Musíš sednout do letadla, čeká tě skoro 13 hodin v plechové trubce a ta chvíle, kdy už nevíš, jestli si sednout, lehnout nebo se raději vypařit se po pár hodinách dostaví.

Ale když to přežiješ?
Tak tě čeká jedna z nejzajímavějších zemí světa.

V tomhle vlogu ti ukážu:

• co opravdu čekat

• kam se podívat

• co nás překvapilo
  

• odkazy na ubytování a aplikace přes co si kupovat.

• a hlavně pár rad, které Japonci považují za samozřejmé – a Evropan by je měl znát, pokud nechce působit jak mimozemšťan.

Tak jdeme na první město, kde jsme začali naši cestu.

Letenky si hledejte nejlépe zde:

DAY 1–2

Cesta do Japonska aneb jak strávit 12 hodin v čínském "chlívku"

Tak je to tady. Jedeme do JAPONSKAAA! Spánek před odletem? Max dvě hodiny – klasika.

Letěl nám spoj v 11:00 směr Shenzhen, skoro 12 hodin dlouhej. Na tak dlouhou trasu jsme dostali dvě jídla, která neurazila… a některé přílohy nás dokonce překvapily (což je u letadlového jídla výkon).

✈️ Čína – místo, kde ti řeknou že vízum nepotřebuješ… a pak tě nepustí...

Po příletu nás čekal první "WTF moment".
Česká ambasáda říkala, že vízum na 24h není potřeba. Realita: potřebuješ. Odstavili nás do takového růžku, kde jsme si připadali jak ve chlívku. A postupně se tam začali hromadit další Češi – všichni se stejným problémem.

Strávili jsme tam 12 hodin, z toho 5 hodin v tom chlívkovém koutku.
Aspoň jsme zachránili jednu anglickou slečnu, které málem uletělo letadlo – naše Verca ji zachránila jak produkční anděl.

Seznámili jsme se s jedním českým párem a byli jsme spolu téměř po celou dobu na letišti.

🛫 Let do Ósaky – poslední úsek

Po nekonečném čekání jsme nastoupili na let do Ósaky.
Trval "jen" 3 hodiny – po 12hodinové šílenosti to bylo jak nastoupit do taxíku.

Po příletu jsme si s naším novým českým párem vzali společně taxi, protože vlaky už nejely.
Doprava v Japonsku je drahá → taxi 4300 Kč.
Ale ve 4–5 lidech to jde. Takže ano pokud nestihnete poslední vlak na taxíka si tu musíte brát pomalu hypotéku!

Ubytování?
Všichni nám říkali, že to bude malé.
A jo – bylo malé… ale čisté, moderní, a dokonce s malou kuchyňkou a vyhřívaným záchodem. Takže za mě win.

Family Mart? Naše nová droga.

Tip: Sim kartu si kupte nejlépe zde aby jste měli přístup k internetu i v Japonsku. Je to esim. V případě nejhorším v Japonsku je dost volných wifin kde se můžete připojit.

odkaz na ubytování: https://www.airbnb.com/l/6LGdZpu9</p>

Osaka poprvé: ztracený batoh, nalezená důvěra

Ráno vyrážíme na Osaka Castle. Park kolem nezklame: monumentální chrámy, uklidňující zelená, první nádechy Japonska mimo letiště.

Moje hlava-mapa? Spíš mapa po dešti.
Na jedné zastávce si s kafem tak užívám moment, že zapomenu batoh v kavárně.
V Česku by mě polil studený pot. V Japonsku mi paní ještě děkuje, že jsem se pro něj vrátil.
Na oplátku si u nich dáváme pivo… 150 Kč za kus. Jo, pivo tady není tak levné jak u nás.

Večer procházka Shinsaibashisuji: světýlka, kapsle s překvápkem, první náhodná hospoda — a trefa do černého. Jídlo skvělé a nemusíte si brát hypotéku. 

A protože jsme se poučili, večer jsme skončili v Apple Storu.
Kupujeme AirTagy.
Od teď už žádný ztracený batohy, kamery, nervy. Jen klid a jistota, že si ten chaos v hlavě můžeme dovolit.

Rodí se rituál: po jídle FamilyMart a spát.

Mini tip – Důvěra v Japonsku:
Zapomenuté věci se často vrací. Když něco ztratíš, jdi do obchodu/na policii (kōban). Šance je překvapivě vysoká.

Suzuka: "kvalda" a první vůně benzínu

Suzuka je logistika. Od vlaku jde půlka prefektury pěšky. Ale jakmile si sedneš, všechno ostatní zmizí: zvuk, pach, rychlost. Kvalifikace je sprint, zpáteční cesta maraton. Fronty.

Den, na který jsem čekal roky. Poprvé stát přímo na trati Formule 1, cítit ten benzín, hluk motorů a tu napjatou tichost před startem. Kvalifikace na Suzuce byla čistá euforie — Lewis Hamilton, Lando Norris, Carlos Sainz... moji hrdinové z dětství a dnešní F1 éry, tentokrát pár metrů přede mnou.

A pak Max Verstappen – až teď chápu, proč se o něm mluví jako o nejlepším jezdcovi současnosti. Je to absolutní stroj přesnosti. Každý průjezd zatáčkou měl v sobě geometrii i šílenství zároveň.

Cesta zpět byla stejně náročná. Večer pak už pěkně čas na onigiri a spát.

Mini tip – Hotovost:
Měj u sebe min. 5 000–10 000 ¥ v drobných. V regionech a u lokálních linek tě to zachrání.

Závod: 53 kol, co utečou jako deset minut

Ráno si myslím, že start je ve 3. Není. Ve 2.
Davy jsou větší než včera, ale nápad naší Verči sednout si na dřevěné schůdky dává výhled na plnou rovinku. Hymna, ticho, a pak… BOOM. Japonci nefandí řevem, ale respektem jediný kdo tam řve jsme většinou my Evropané. Oni jen kývnou hlavou. Dva úplně jiné světy, spojené jedním hlukem. A to mě baví. Závod vyhrává Max samozřejmě.

Zpáteční cesta? Noční můra. Hodinu jsme seděli namačkaní, než přijel autobus. Luboš vytáhl mobil a naučil mě hru, jejíž název si už samozřejmě nikdo z nás nepamatuje.
A když jsme si konečně oddechli, zjistili jsme, že jsme nasedli do lokálního vlaku, co místo 20 minut jel přes dvě hodiny. protože staví všude. Nestíháme navazující spoj, ale zato zjišťuju, že vyhřívané sedačky nejsou jen na záchodech.

Mini tip – Davové logistiky:
Z okruhu odcházej později než všichni. Najez se, počkej 60–90 min, pak teprve do front. Nervy ušetřené.

Pauza: práce, nohy a tichý den

Paty hlásí maintenance day. Zůstávám v ubytku, doháním práci, hledám lokace. I tohle je součást cesty: zastavit se.

Mini tip – Zdraví:
Tejpy/gel paty, magnesium, ibalgin do KPZ. Japonci chodí — hodně.

Kyoto: filtr v kolejích a první "woooow"

Přesouváme se do Kyota. U perónu mi padá filtr od kamery mezi koleje.
Na informacích chlapík bere tyč s páskou a filtr loví jako šéfkuchař nudle.
Airbnb, FamilyMart, a večer Kiyomizu-dera. Davy lidí, ale chrámový komplex bere dech to jsme nemohli vynechat. A při zpáteční cestě jsme viděli jeden z těch krásných západů slunce.

Zjistili jsem že někdy je lepší chodit než jezdit busem protože jste rychlejší. Ano doprava je tu někdy tak šílená že strávíte více času v autobuse než na chodníku.

Mini tip – Lidi:
Kyoto je top turistika. Buď tam hned po otevření nebo hodinu před zavíračkou.

odkaz na ubytování: https://www.airbnb.com/l/W6HYwtTV</p>

pokračování za pár dnů. Čeká nás ještě 17 dnů.